Skotsko 2003

                                    Předchozí dny...                Day 18               Day 21               Day 24
                                                   Day 16               Day 19               Day 22               Days 25,26,27
                                                   Day 17               Day 20               Day 23               Dodatky



FOTOGALERIE


Verze pro tisk (bez obrázků a odkazů)

Day 16 Ne 3.8.2003 Lochmaddy, Uig Stopy: 34+2

(jirka:) Budíme se za naší zříceninou (žádná břidlicová taška na nás naštěstí v noci nespadla), balíme se a jdeme k ferry terminálu. Loď je docela veliká, sklápí příď, je uvázána lanem, vyjedou z ní auta a lidi, pak se naloďujeme my. Na palubě je dokonce i malý obchůdek. Uvelebujeme se v lóžích na přídi a vyplouváme vstříc přístavu Uig na ostrově Skye. Jde o nejznámější a tedy i nejnavštěvovanější ostrov Hebrid, ovšem už Vnitřních. Moře je klidné, na obzoru se rýsují hory. Uig páchne rybami a bahnem, čekárnu ferry zavírají, a tak se přesouváme na lavičky před hospodu. Já testuju oboje místní záchodky a zdarma si bereme pitnou vodu v PET lahvích. S plnou polní se škrábeme do kopce nad přístavem na stop, ale brzy toho máme dost. Přecházíme kolem kluků, a po chvíli nás zase směrem výše míjejí oni.

Zastavuje nám bývalý profesor fotochemie na Manchesterské universitě, konečně se nemusíme stydět za to, že jsme fyzici ("Good, I'm a chemist"). Pán s anglickým přízvukem nás veze asi míli za svůj dům, abychom mu tam, jak dodává se suchým anglickým humorem, nestopovali pod okny. S notebookem ještě stále spolupracuje se svými kolegy. Zavezl nás k nějakému poutnímu místu, kde je pochována Flora MacDonald, která skrývala Bonnieho Prince Charlieho - no prostě nuda. Potkáváme dvojici Čechů z farmy, chvíli si povídáme, a pak stopujeme zase dál.

(janča:) Jaké je naše překvapení, když nám zastavuje velký tranzit a v něm už sedí Ondra s Vojtou! Řidičem je mladý sympatický ředitel firmy, ve které pracuje Ondrův kamarád na brigádě. Ondra jej chtěl navštívit, ale právě jel se svou manželkou pryč. Stejně tak dopadla i návštěva u místní zpěvačky keltských písní Anne Martin, Ondra ji potkal na koncertě v Náměšti. Dnes ráno bohužel odjela zpívat do Irska. Vystupujeme u přímořského hotelu a skládáme naše batohy kolem stožáru se skotskou vlajkou. Na nedalekém útesu jsou k vidění rozvaliny hradu, cesta k němu vede přes útesy pobřeží, na kterém odliv odkrývá skály s krásnými řasami a houbami, mezi kterými se prohánějí šnečci (rychlostí několik mm za minutu:). Některé barevné kombinace jsou prostě úchvatné, a tak musíme Jirku od útesů skoro odtrhávat. Hrad byl i kdysi asi jen maličký, ale určitě neměl tolik obyvatel, jako nyní turistů, setkali jsme se s autokarem Japonců a Angličanů, docela změna oproti vnější ostrovům. Ondra si návrat zpět zpestřil o krátký pobyt v dřevěné lodičce, jejíž vnitřek zachytil na fotografický film:)

Protože už bylo celkem pozdě a navíc nás opět lákala vidina společné večeře, rozhodli jsme se hledat místo pro nocleh, příhodnou plochu s ohništěm hned u moře jsme po zkušenostech s větrem zamítli. Jdeme asi půl hodiny, když se Jirka pokouší zeptat se v domě u cesty, zda bychom se nemohli utábořit na trávníku před domem. Ačkoli u domu stojí auto a zevnitř jsou slyšet hlasy, nemůžeme se dobouchat. Je celkem zvláštní, že na žádném stavení jsme nenarazili na zvonek, asi jej prostě nepotřebují. Co jsme ale viděli, byly schránky na mléko - vypadaly jako obyčejné poštovní, jen se do nich vešlo několik lahví mléka:) Do domu jsme se nedostali, a museli jsme dál.

Sešli jsme do širokého údolí, kde jsme schovali batohy v telefonní budce, abychom je uchránili před mrholením. Projektant budky asi s podobnými situacemi počítal, budka byla na batohy jako dělaná. Vyrazili jsme do okolí hledat příhodné místo, ale jako nejvhodnější se nakonec ukázala pastvina hned za budkou. Byla tam i budova ovčince a místo, kde se stříhají ovce. Ondra s Jirkou ještě zkusili štěstí ve vzdálenějších domech, a tak jsme s Vojtou seděli osaměle v pláštěnkách u přeplněné budky. Než se kluci vrátili, projelo kolem nás několik aut a všichni oceňovali náš nápad s budkou. Někteří si dokonce pořídili dokumentární foto. Osazenstvo jednoho auta chtělo bohužel budku použít k původnímu účelu...naštěstí jim stačilo dočasné vyklizení horních dvou batohů.

Za chvíli jsme postavili stany a ještě než jsme začali vařit, viděli jsme na procházce paní se třemi dětmi. Jiřík se s ní dal do řeči ("Jdete z procházky?") a ukázalo se, že jsou z Cambridge a mají chatu asi míli od nás. Paní si chvíli povídala, rozloučila se, ale pak se ještě vrátila a nabídla nám, že můžeme večer zajít na čaj a kávu! Uvařili jsme naši oblíbenou kolovací večeři a podle instrukce "poslední dům na konci cesty" se vydali na večerní návštěvu, neboť takové nabídky se neodmítají. Trochu s rozpaky jsme přijali nabízené víno ("Well, we like wine..." - Jiřík, Janča, paní domu) a pivo (Ondra s Vojtou). Nakonec došlo i na ten čaj. Lorraine (paní domu) jsme dali ochutnat čaj se slivovicí ("Víme, že tady v Británii pijete čaj s mlékem, my vám ukážeme, s čím jej pijeme my...":), odvážila se na jednu lžičku, ale chutnalo jí.

Byl to moc příjemný večer, který jsme ukončili až krátce před půlnocí. Paní se jmenovala Lorraine a se svými dětmi (Clare 15, Joseph 12, Owen 10) zde trávila prázdniny. Než se vdala, hrála za Anglii squash v reprezentaci! Teď už "jenom" trénuje a někdy si i ještě zahraje i za reprezentaci. Na plný úvazek se starala o děti, nyní pracuje pár hodin v knihkupectví, zajímá se o umění a sama i něco zkouší malovat. Byla z nás stejně nadšená jako my z ní. Líbilo se jí, že cestujeme a poznáváme nové krajiny a asi by chtěla, aby i její děti zažily jednou něco podobného jako my. Těm však zřejmě vyhovovalo pohodlí domova. Moc pěkně jsme si popovídali o nejrůznějších věcech.

Clare chce být učitelkou (a spolužáci se prý diví, že nechce být něčím "cool", jako třeba právníkem či lékařem), dozvěděli jsme se o zkouškách na středních školách (GCSE - General Certificate of Secondery Education) a maturitách (A-levels), Clare právě brzy čeká GSCE. Bavili jsme se o Vojtově fotbalu, kluci v průběhu večera hráli jeho stolní podobu, Lorraine vzpomínala na návštěvu Prahy (upoutala ji Pinkasova synagoga a tvar dlažebních kostek v ulicích:), ale nevybavila si chuť českého chleba. Děti mají teď o prázdninách docela volnost, v průběhu roku mají naplánovaný celý den, takže když jsme se kolem půlnoci zvedli k odchodu, naskládaly se děti do kufru auta a Lorraine nás odvezla ke stanům. Tam nám ještě předala tašku jídla ("bude se vám určitě hodit...") a ještě přidala pozvání na ranní sprchu. Byli jsme jako v Jiříkově vidění a usínalo se nám výjimečně dobře, protože jsme se přesvědčili, že dobří lidé ještě nevymřeli (alespoň v těchto částech světa).

Nahoru


Day 17 Po 4.8.2003 ovčinec, Staffin, vodopády, stolové hory Stopy: 36+1

(janča:) Během noci si náš stan přišla očichat kráva, ale asi jsme se jí nelíbili, tak zase odešla. Komu jsme se ale líbili, byly midges, které objevil Jiřík při časném vstávání. Při snídani a balení jich kolem nás létala celá hejna (ještě že večer byly záhadně schované...). Kluci si sbalili všechny věci a uklidili je do budky, my jsme je nechali v našem ještě stojícím stanu. U Lorraine jsme opět byli očekáváni a vyhlíženi, a během očisty ostatních členů naší výpravy jsme listovali knihami o umění 20. století a Monetovou monografií. Vojta si opisoval skotské recepty z kuchařky, pak si s Clare dal zápas ve stolní fotbale (první prohrál, druhý zvítězil; jak by to asi bylo ve slovním fotbale:). Prohlédli jsme si fotografie, jak byl dům opravován, a protože se venku zase rozpršelo, neodmítli jsme před odchodem čaj.

Lorraine nás i s věcmi odvezla do asi 10 mil vzdáleného Staffinu, zastávka pro vyzvednutí věcí se trochu protáhla o sbalení našeho stanu, ale díky zručnosti, kterou jsme zde nabyli, to bylo jen malé zdržení. Lorraine nás dovezla k obchůdku, a rozloučila se s námi. Ani jsme neměli moc času vyjádřit své díky...

Nakoupili jsme nezbytný chleba, batohy nechali v zadní části obchodu (paní prodavačka byla velmi příjemná, což docela vyvážilo fakt, že v obchodě nic moc neměli) a vydali jsme se jen nalehko k nedalekým vodopádům asi 2 míle podél hlavní silnice. Přestalo pršet a zvedající se mraky začaly odhalovat krásné hory. Vodopády, to byla říčka, která padala z útesu přímo do moře. Na místě byli turisté, stánky (jídlo a nevkusné suvenýry), midges a chlapík s digitálním foťákem s 12 megapixely. Útesy byly čedičového původu a tvořily známé varhánky, zde se jim však říká "kilt", neboť připomínají sklady na slavné skotské sukni. Vracíme se k obchodu a obědváme fazole s chlebem, kluci načínají (!) svůj salám, když tu v troubícím autě projíždí kolem nás Lorraine s dětmi! Musí si asi myslet, že jsme tady proseděli celé dopoledne...




Protože se počasí spravilo, zůstáváme ve Staffinu a vynášíme batohy asi 2 míle nad městečko a hledáme tábořiště. Ondrovi se louka s potůčkem nezdá hodna naší přítomnosti, a tak jdeme ještě výše. Nakonec vybíráme ploché místo na ovčí pastvině. Je pět hodin odpoledne, tak se jdeme ještě projít, což ale podle mne znamená něco trochu jiného, než si asi myslí kluci, kteří se vyškrábou až na nejvyšší vrchol stolové hory (a vidí odtamtud další slavnou formaci "Table"-Stůl, kde dokonce jistá automobilka nechala vrtulníkem spustit pro reklamní účely svůj poslední model), my s Jirkou se dostáváme kousek pod vrchol (jirka: poslední úsek svého výstupu se škrábu sám, s fotobrašnou a příkrostí terénu to však už moc dál bezpečně nejde, tak se raději vracím za Jančou, která na mne čeká na chodníčku asi o 100m níže a téměř ji sežraly midges, později se ukazuje, že jsme měli pokračovat cestou dál podél drobného jezírka, ale na vrchol bychom to stejně časově nestihli). Cestu zpět si poněkud prodlužujeme, držíme se vyšlapané cesty podél vrstevnice, shlížíme na nádherné mraky plující údolím pod námi, místy je vidět i moře, jsme už docela unavení, pohybujeme se v 300-400 m n.m. Ovce kolem nás nám nahánějí strach svými akrobatickými výkony a někdy se obáváme, abychom nějakou nezaplašili až k pádu do propasti. Přeskakujeme po kamenech potůček a pijeme z něj.

Sluníčko na nás svítí, ale údolí halí hustá hmla, připadáme si jako na nejvyšších vrcholcích Alp nebo v letadle. A taky pozorujeme jev, který bývá viditelný právě z letadla: kruhovou duhu v mracích snad jen 30m pod námi, v jejímž středu vidíme své stíny. Dokonce každý z nás, když poodstoupíme, vidí sám sebe ve středu své duhy a druhého vždy kousek mimo střed, což je samozřejmě způsobeno tím, že poloha duhy je vždy jen zdánlivá vůči pozorovateli. Nádhera! Cestička nás nakonec zavedla do skoro nejvyššího místa horského průsmyku, kterým vede silnice, a zpátky musíme asi 4km pěšky a je jasné, že se nestihneme vrátit včas. Až k našim stanům jdeme v naprosté mlze, kde už na nás čekají trochu nervózní kluci, ale vynadáno dostáváme jen přátelsky (máme zpoždění 3/4h). Pod horami ale nebyl signál, a tak jsme ani nemohli dát vědět SMSkou. Zdá se, že midges se staly našimi stálými průvodci, proto večeříme nudle od Lorraine s Minutkou od Vitany všichni v jednom stanu (Ondra vařil venku zahalený v šátku). Po včerejší dlouhé noci a dnešním výšlapu se cítíme unaveni a brzy usínáme.

Nahoru


Day 18 Út 5.8.2003 Staffin, Old Man of Storr, Portree Stopy: 37+2

(janča:) Ondra ráno vstal brzy, namočil nám vločky, vyrazil na výlet a došel skoro pod vrcholek, kam včera s Vojtou vylezli. Když se v osm vrátil, my ostatní jsme se teprve budili. Klukům balení trvalo tradičně méně než nám, a tak jsme jim zamávali a v klidu pokračovali naším tempem. Vyfotili jsme se se stanem a Jirka objevil malou houbičku se sedmikráskou a ovčí vlnu s kapkami vody. Počasí slibovalo krásný den, vylovili jsme z batohů kraťasy, sešli ke Staffinu, téměř celý jej prošli a začali stopovat. Po 18 dnech a včerejším výstupu na mne dolehla nezvyklá únava. Po půl hodině nám zastavil mladík v britské felicii (tj. s řízením vlevo). Byl to opět italský typ ve slunečních brýlích, který řídil velmi rychle. Za Staffinem jsme projeli kolem kluků, kteří zde čekali přes dvě hodiny a se stopem měli očividně menší štěstí než my...

Nechali jsme se vysadit pod výchozím bodem k Old Man of Storr, kamennému útvaru ve tvaru věže či vysoké homole, která stojí osamoceně před skalním masivem a z dálky se krásně rýsuje proti obloze, vyčnívá jako vztyčený prst. Parkoviště bylo přeplněné, takže o nedostatek společnosti jsme se starat nemuseli. Batohy jsme vynesli kousek nad cestu a schovali je v trávě pod stromy. Vyrazili jsme pouze s vodou a jídlem v tašce. Má únava ještě neustoupila, i bez batohu jsem se do kopce sotva vlekla. Asi v polovině zalesněné části kope nás dohnali kluci, někdo je svezl chvíli po nás. Předbíhají nás (spolu s jedním Čechem z farmy a jeho polskou slečnou) a doháníme je až u mechového jezírka, kde Ondra čeká na záběr obrovských vážek a jejich larev ve vodě. Kluci neví, zda budou pokračovat dál, a tak je zase předbíháme my, Jirka uznává, že kopec před námi je příliš velký a usazujeme se na prvních mírných kopečcích. Obědváme paštiku, když vidíme Vojtu rázovat směrem nahoru. Jirka se rychle rozhoduje k bleskovému výstupu a připojuje se k němu. Kluci předbíhají ostatní turisty a za chvíli jsou nahoře. Sotva stačím očistit dvě mrkve a Jirka je zase zpátky, trvalo jim to jen 25 minut.

(jirka:) Vojtovi jsem stačil pár desítek metrů, pak jsem musel zpomalit, ale i tak to byl pro mne docela slušný trénink. Old Man byl kvůli skalám za ním špatně rozeznatelný, ale výhled od něj na moře a kopce kolem byl báječný. Janču dole jsem ale viděl a dokonce jsme si i zamávali. Našel jsem v blátě 20 pencí a zase jsme šli a místy i skoro běželi dolů. (janča:) Sestupujeme dolů a stopujeme do Portree, hlavního města ostrova Skye. Zastavuje nám místní žena, která jede vyzvednout dceru, která se v zálivu prohání na plachetnici, a vysazuje nás kousek od centra. Asi po třech minutách potkáváme Vojtu na pochůzce po městě. Lidé v TIC nejsou zrovna přátelští, a tak Ondra musí hlídat batohy. Pokoušíme si zamluvit lístky Edinburk-Londýn, ale National Expressu kolabuje počítačová síť, a tak to musíme s trochou rizika nechat až na Edinburk.
Nakupujeme potraviny a pár dalších filmů, počasí slibuje pěkné záběry. Potkáváme dvojici dalších Čechů, kteří pracovali na malinové farmě a teď mají pár dní na cestování. Oba studují VŠCHT a do Skotska si jeli hlavně vydělat. Cestovali ještě s další dvojicí a měli stan pro čtyři, každá dvojice nesla jeho část:)

Cestou na výpadovku procházíme kolem léčebny Marie Curie Cancer Care, kluci chtějí jet dál a tak stopují, neboť chtějí nocovat u hor, my jsme se rozhodli jenom popojít a najít místo na spaní. Brzy jsme naštěstí narazili na prázdnou pastvinu, sice trochu posetou bodláky, ale místo na stan se našlo. Za studena jsme snědli darovanou polívku a obklopeni midges usnuli (jirkajá jsem ještě dočetl 2061: Odyssey Three, Janča u své druhé usnula:).

Nahoru


Day 19 St 6.8.2003 Portree, Sligachan Stopy: 39+1

(jirka:) Budíme se horkem, midges, které nás otravovaly v noci, naštěstí ztratily sílu (bylo horko a ve spacáku jsme se šíleně potili, no aspoň nás nekousaly, ale stejně bylo těžké si vybrat...). Zažíváme nízký přelet dvou stíhaček vzdušných sil, přímo nad hlavami, letí snad ve výšce jen okolo 100m. Balíme se a brzo stopujeme černý Seat, kterým jede mladá Skotka a její maminka z New Yorku (přízvuk je jasně slyšet:). Na dnešní Highland Games v Porteree nešly, hezkého dne hodlají využít k projížďce za tuleni. Vezou nás přímo do Sligachanu, výchozího místa pro horskou turistiku v Cullins Mountains. Jde v podstatě jen o kemp a hotel, v jehož zahrádce baštíme párky z konzervy s chlebem. V kempu se uvelebujeme u potoka, já se rozhoduji zdolat místní horu (přes 3000 stop, tj. přes 1000 m n.m.). Janča s batohy zůstane v kempu, bude si číst a psát deníček a trošku si odpočine.

***

Intermezzo: Kterak jsem šel na nejvyšší horu pohoří Cullins na ostrově Skye...

(jirka:) I sbalil jsem si foťák, müsli tyčinku, Deli, pití, pláštěnku a polartecovou mikinu, a v moirovém tričku jsem vyrazil k vysokým tajemným horám. Na problém jsme narazil hned na začátku: kudy? Janča seděla v kempu u potůčku, poradit mi nemohla, a tak jsem vyrazil na stezku za hotelem. Směrové nápisy mou vysněnou horu nezahrnovaly, a tak jsem šel do recepce. Dívka vyslechla můj dotaz ohledně cesty na "highest peak" v okolí,a řekla, že je to určitě, ale určitě tam, kudy jsem šel. Dlužno dodat, že už bylo po 13h a dva Češi (jeden od Frydku:), které jsme potkali, zvládli výstup za 3h, přičemž my jsme chtěli večer zase stopovat dál. Matně jsem si taky vzpomínal, že ti dva ukazovali na jinou cestu, ale když si slečna z recepce byla tak jistá...

A tak jsem vyrazil, na chvíli zkusil odbočku kolem potoka, ale když slepě končila v blátě, přebrodil jsem se vřesem zase na původní cestičku, po chvíli jsem už podruhé dohnal starší manžele (paní měla červenou kšiltovku) a celkem jsem hnal dál, abych to stihl do šesti nahoru a dolů, Janča si dle dohody měla v 7 zapnout telefon. Sluníčko pálilo, a já se potil jako mezek, navíc jsem začínal pochybovat o správnosti cesty, vypadalo to na pěšinku vedoucí údolím mezi horami...

I začal jsem se ptát lidí, zda to tudy nahoru půjde. Odpovědi: ne, nevím, možná, celkem pravděpodobně...Potkal jsem dva Čechy, kluka a holku z Prahy, co studují v Plzni sociální antropologii, když zjistili, že jsem fyzik, vypadlo z nich, že už nějaké z Brna dnes potkali - podle popisu (kšandy apod.) zcela jasně Ondru a Vojtu! A to asi jen 1/2h přede mnou! Kluky jsem zkoušel dohnat (měli velké batohy a já jen baťůžek), ale cesta byla kamenitá, často s potůčky (napříč i podél cesty), dvakrát řeka s krásnými balvany, ale i bláto, přes které se skákalo, či se muselo složitě obcházet. Kdosi mi radí, že za dvěma malými jezírky bude konečně odbočka doprava, možná vedoucí na kýžený vrcholek. Naštěstí potkávám Skota s kvalitní mapou, GPS a s realistickým závěrem: tudy žádná cesta nahoru nevede...("Tudy ne, soudruzi!")...ale 6km odtud je prý i tak pěkná scenerie:)

...A tak jsem na vrcholek nakonec dosáhl (včetně svých sil) velmi těsně, spletl jsem se asi jen o pouhý kilometr, a to výškový: došel jsem k moři na druhé straně ostrova...:-)

Vyrazil jsem asi ve 13:10, na pláž s černým pískem jsem dorazil asi v 16:30. Moc hezká nebyla, kolem se pásly ovce, bylo zde i kamenné pobřeží, spousta odpadků z moře, řasy a chaluhy. Voda ale byla čistá, sluníčko pálilo, kdosi už se koupal, a tak jsem se rozhodl smočit aspoň nohy. Leč vlnka něžně jdoucí pod mými nohami mé plány poněkud pozměnila - bylo už celkem jedno, zda se namočím celý či ne, a tak jsem se osvěžil celý. Trochu jsem se vystrašil, když se mi pod nohama začaly míhat nějaké rybky, a ještě mi vrážely do chodidel. Jeden pán mi naštěstí vysvětlil, že jde zřejmě o jakýsi druh malého platýze ("flat fish", angličtina nemá na jména fantazii...). Za chvíli jsem jednoho asi 5cm dlouhého viděl, měl barvu jako písek a byl vidět jen když plaval. Nechtěl jsem se moc zdržovat, Janča na mne čekala, a tak jsem v 16:50 vyrazil zpět (poté, co jsem zbaštil müsli, Deli a zjistil, že SMS odtud vážně nepošlu). Naštěstí jsem se nemusel příliš obávat o tekutiny, z potůčků po cestě se dalo pohodlně a bezpečně pít chladivou vodu. Kraťasy jsem dal do batůžku a šel jen v trenýrkách, abych je trochu usušil. A v tom byl trochu problém, neb zrovna na těchto mi vepředu chybí knoflíček, a tak je třeba si dávat pozor, abych nedával na odiv to, co často ostatní vůbec nezajímá, či spíše naopak přímo pohoršuje. Při koupání to ještě šlo, ale při chůzi...už to byl problém:)

...A jak jsem tak šel, posunul jsem si trenýrky v zadní části trochu dolů, aby proschl i lem, v tom selhaly trenýrky i vepředu, a já skákal po kamenech vřesoviště jako Skot, kterému ulítla sukně.... Tomuto obrazu ostatně trochu napomáhala i má do ruda spálená předloktí.

U moře jsem zjistil, že nohy už mám trochu unavené, a cestou se to jenom zhoršovalo. Pokusil jsem se celkem asi kilometr běžet, ale pak můj sval stehenní čtyřhlavý začal protestovat. Když jsem nebyl udýchaný, zpíval jsem si The Boxer, Lucy in the Sky with Diamonds, staré trampské písničky ze 6. třídy a tak:) Postupně jsem obcházel dvě větší jezera, dvě menší u sebe, míjel jsem skalní scenerie a blížil jsem se zpět ke kempu. Janči jsem kolem 18h napsal, že dorazím kolem 20h, ať postaví zatím stan. Od Janči jsem si mezitím přečetl povzbuzující zprávu a blahopřání k dosažení vrcholu:) Pak se mi ještě zablokoval mobil a musel jsem jej resetovat vytažením baterky.

Cestou jsem viděl dvě ropuchy (jemně jsem je převrátil botou, měly krátké nohy a světlé břicho s černými tečkami), volavku (!), srnku (!), asi pět vážek, racky, platýze...takže to byla docela fajn procházka, i fyzicky jsem si dal do těla:) Původně jsem uvažoval, že bych na horu vyběhl ještě druhý den ráno, ale nohy mě odrazovaly, navíc kluci napsali SMS, že už jsou v Kyle of Lochalsh, a že nás zítra čekají u TIC ve 12, 15 a 18h. Asi 4km od cíle jsem zahlédl známou červenou čepičku a předehnal znovu ony starší manžele:) A když jsem znovu spatřil hotel a kemp, zavýskl jsem si "jupí" a přes únavu jsem vyhrabal foťák a pořídil obrázek blaženého panoramatu - konečně zpátky! V kempu jsem našel náš stan a Jájinku, dorazil jsem "už" v 19:30. A ještě jeden benefit moje cesta měla (kromě úvah o tom, co je důležité a co ne a tak:): našel jsem v malém baťůžku kokosové BeBe sušenky (skoro namleté na prach), které jsme několik dní hledali:)

***

(janča:) Já jsem zatím v kempu seděla-ležela za zídkou na karimatce, dopisovala deník, chvílemi četla Odysseu od Clarka a zdravila kolemjdoucí. Ve tři jsem poslala Jiříkovi SMS zdravici na vrchol. To jsem ještě nevěděla, že místo nahoru došel Jiřík daleko...Před sedmou mi došla SMS, že návrat hrdiny mám očekávat až kolem osmé a do té doby postavit stan. Přenesla jsem tedy věci do areálu kempu a ve větříku se mi podařilo stan postavit (a hned jsme byli o 8 liber chudší...:). Zabydlela jsem se a rozhodla udělat pořádnou večeři. Už jsem měla docela hlad, protože za zídkou si své barbecue rozdělili 2 stanující manželé a pekli maso pěkně dlouho. Neměla jsem na něj chuť pouze já, ale taky racek, který neustále lítal kolem a asi by si rád taky zobl. Barbecue jsem v batohu neměla, ale pro začátek jsem udělala instantní krupici s několika přísadami. Sotva jsem ji stačila dokončit, a přihnal se Jiřík. Kromě zpocené pusy se mi dostalo pozvání na smoked salmon (uzeného lososa). I přes únavu zvládl Jiřík sprchu a vydali jsme se v oranžových tričkách naší fakulty do nedaleké hotelové restaurace. Lososa nám dle Jiříkovy objednávky donesli se zeleninovém salátem, krajíčkem chleba a ještě s pivem Guiness (2.50 za pintu, losos za 5.95, k tomu brambory s cheddarem za 2, malt whisky jsme si nedali, pro zajímavost: v cenové relaci 2.50-15.00 za panáka:)

Jídlo jsme si pořádně vychutnali, plná hospoda, skotské písně i plně vybavený bar podtrhovaly atmosféru. V povznesené náladě a s plným žaludkem jsme se vrátili ke stanu. Vedle nás se utábořili Pražáci v pronajatém autě, ale midges znemožnily jakýkoli kontakt a večerní družbu. Jiřík připomínající ve spacáku kuklu je má poslední vzpomínka na dnešní den.

Nahoru


Day 20 Čt 7.8.2003 Sligachan, Kyle of Lochalsh, Drumnadrochit Stopy: 40+3

(jirka:) Ráno bylo pod mrakem, a tak nás dusno nevyhánělo ze stanů. Po včerejším výletu mne po ránu trochu bolely paty a chodidla, čekal jsem trochu větší únavu:-) Ale znát to bylo!

V kempu jsem znovu potkal dva studenty antropologie, kteří včera potkali Ondru s Vojtou chvilku přede mnou. Letěli s EasyJetem do Newcastlu za 4500.-Kč a mířili na Orkneje a Hebridy. Řekl jsem jim o Kildě, protože by je to jako antropology mohlo zajímat.

Pěkně jsme se nadlábli vloček s čokoládou (už nám to ale pěkně leze krkem, protože máme vločky skoro každé ráno), využili jsme služeb kempu (za ty peníze...) a vysprchovali se (sprcha naštěstí nezlobila jako včera, ale byla pěkně horká a teplota se nedala regulovat). V klidu jsme sklidili věci a stan a vyrazili stopovat. Trvalo asi hodinu, než jsme se odsud dostali, ale aspoň jsme dopsali deník. Zastavil nám hodný pán, bývalý učitel z Anglie, nyní na důchodě na Skye. Svezl nás hezkých pár mil za svůj dům až přes most na pevninu! Ale nejel za závoru, kde se platí mýtné, které činí 5.75 a platí se v obou směrech. Je prý běžnou praxí na mostě překládat zboží z jednoho auta do druhého, přičemž každé z nich stojí na jiné straně závory a žádné tak nepřekročí onu zpoplatněnou hranici. Pěší totiž nemusí nic platit a nést můžou cokoli:-) Museli jsme dokonce odmítnout pozvání na čaj (opravdu nás to mrzelo, protože jsme si mohli pěkně popovídat), ale spěchali jsme na sraz s kluky.

Do Kyle of Lochals jsme už došli pěšky-bylo to už jen 1/4 míle. Potkáváme tam holku-Češku, co tu už od dvanácti hodin čeká na kamarády. Zkoušíme její skotskou SIMkartu (přišla k ní jednoduchým způsobem - našla ji), ale v mém mobilu nefunguje. Protože musíme počkat na kluky, holka se jde projít a my jí hlídáme batoh a jíme našeho oblíbeného lososa, tentokrát v konzervě jako sardinku:-) Po chvíli se objevuje Vojta, pak i Ondra a s ním jdeme nakoupit do Coop. Na svačinku dáváme kolovat 1l výborného polotučného mléka, které zajídáme slaďoučkým shortbreadem - jakýmsi skotským cukrovím (trochu připomíná linecké; mouka+máslo+cukr) Kluci dobírají vodu a vyrážíme na stop kousek za město (cestou fotím vlak "Scotsrail" a lodě kousek o něj).

(jana:) U benzinky na konci města stojíme hodinu, než nám zastavuje tatínek s pětiměsíčním miminkem v obrovském rodinném autě. Jirka sedí poprvé ve svém životě v dětské sedačce:-) Vlastně nás tato zkušenost mohla úplně minout, ale asi 30 m před nás si stoupl jiný stopař, kterého naložilo velké prázdné auto více než půl hodiny před námi. byl to takový stopařský hulvát, ale ono se mu to jednou vrátí:-)

(jirka:) Dále stopujeme na křižovatku, kde bude snad více provozu. Po chvíli nám zastavuje starší muž v třímístném tranzitu, batohy dáváme do nákladového prostoru a jedeme. Pán pracuje pro doručovatelskou službu, dnes chybí ještě doručit jednu zásilku. Ochotně mi zastavuje pro fotku hradu, kde se točil Highlander se Seanem Connerym, kolem jsou krásné kopce a dlouhý mořský záliv - sealoch.

(jana:) Kousek za hradem vidíme na odpočívadle stopovat kluky. "These are our friends", říkáme a pán najednou brzdí a zastavuje. Kluci nakládají batohy i sebe vedle poslední zásilky a jede se dál. Dozvídáme se, že právě míjíme vyústění Glen Affricku a že každý rok se sjede několik stovek karavanů a asi 600 lidí jde či běží krásným údolím, aby pak nasedli na kola a pokračovali dále. Cesta má více než 20 mil, tj, přes 30 km. Cesta do Drumnadrochitu, kam jsme měli namířeno trvala necelé dvě hodiny a velkou část vedla po pobřeží Loch Ness. Dovídáme se, že na něm byl překonán rekord v rychlostních lodích a že držitel rekordu se při jednom z pokusů zabil. Tělo našli po několika letech loni. Kluci bohužel z krásného okolí a celkem vysokých hor nic neměli, protože to s nimi vzadu docela házelo (a okýnka by se taky hodila:-)) .Udělali jsme si ještě jednu zastávku u strašně známého hradu, jehož jméno si nepamatuju (Urquhart Castle - doplněno později). Protože ale nebylo dobré světlo, žádný snímek kluci nepořídili.

V Drumnadrochitu jsme byli "vyhozeni" před sedmou. V zahradě vedle nás stály obrovské vysoké stromy a araukárie. Usoudili jsme, že už je čas akorát na večeři a spánek, proto Ondra začal vařit a my ostatní jsme se vydali hledat kus rovné zelené plochy s povolením k přespání. Luk zde bylo hodně, ovšem doklepat se k někomu do domu se opět ukázalo býti problémem. Zvonky tu vůbec nevedli, zato jsme narazili na jeden dům, který byl vybaven téměř lodním zvoncem. Paní, která nám přišla otevřít (zvuk se opravdu nedal ignorovat), nebyla zdejší, ale kluk, který se taky objevil, nám poradil, abychom šli za jejich domem nahoru, a pak po asi stech yardech (kolik je to vlastně metrů?) prý narazíme na vodopád s báječnou flat grass. Vyškrábali jsme se nahoru a místo našli. Bylo trochu flat, ale zarostlé jako jsem už dlouho neviděla. Tak jsme chlapci v duchu pěkně poděkovali za báječný tip a i s několika klíšťaty na nohou se brodili trávou zpět. Ondra už měl večeři uvařenou a Vojta hlásil, že našel louku v centru městečka u řeky, kde se můžeme utábořit. Snědli jsme neuvěřitelné množství gulášové polívky se salámem a těstovin s chedarrem a vydali se spát. Louka byla opravdu skvělá, ale bohužel brána byla pevně zavázaná, a tak jsme se spokojili s kusem trávy za velkým parkovištěm, který byl velký právě tak pro 2 stany. K našemu milému překvapení tu bylo midgí jen pár, aby se neřeklo, takže noc s námi sdílelo asi jen 5 jedinců. Byla to moc příjemná změna po minulých několika midgích orgiích. Nemuseli jsme si hrát na mumie ve spacáku, takže usínání bylo úplně pohádkové.

Nahoru


Day 21 8.8.2003 Drumnadrochit, Cannich, Dog Falls Stopy: 43+2

(jirka:) Ráno v 7:30 mne Ondra budí slovy: "Kvítku, můžu vám podat vločky k snídani?" Kuci se do hodiny balí a odcházejí stopovat na Cannich, kde začíná malebné údolí Glen Affric. Odtamtud máme v plánu se přes severovýchodní pobřeží kolem St George, Elgin, Aberdeen a St Andrews přesunout do Edinburku. My si dáváme načas, pospíme si, jdu pro vodu do místní kavárny "The Fiddler", kolem to vypadá jako v Paříži - turisté cinkají šálky kávy, kolem jsou květiny, je slyšet cizí řeč, svítí sluníčko, skoro žádné midges. Konečně i my (kolem 11h) odcházíme na stop. První stanoviště je sice stinné, ale nemáme moc štěstí, a tak baštíme paštiku, pijeme Tang a přesouváme se výše, za odbočku mimo náš směr. A teď tu sedím a píšu, Janča stopuje. Něco mi lezlo po noze - povívám se: cosi černého! Naštěstí šlo o neškodnou chlupatou housenku:-) Nikdo nestaví, jen před chvílí nám zastavil pán s holčičkou, bohužel ale právě odbočovali.

(janča:) Jirka musel přestat psát, protože nám zastavil starší pán s náušnicí v uchu (důchodce:-) ) a zavezl nás až do Cannichu. Dostalo se nám rady, kde je obchod a že má otevřeno i v sobotu a vyrazili jsme. Kemp jsme hezky obloukem obešli a zastavili se až na místních záchodcích. Údolí bylo za Cannichem hodně zalesněné a široké a kopce byly celé zalesněné. Vypadalo to jako u nás někde v předhůří Jeseníků. K trochu zajímavějším místům to bylo asi 5 mil (podle paní prodavačky v obchodě). Začali jsme hledat místo pro stan, protože se blížila druhá hodina odpolední a vedro se s batohy na zádech stávalo neúnosným. Pozdravili jsme se s rybáři, kteří právě fotili uloveného úhoře.Pak jsme obhlédli jednu louku, ze které se vyklubalo hrbolaté pole, až jsme konečně našli to pravé - příjezdovou cestu na další pole, která byla krásně rovná, travnatá a vypadala nepoužívaně. Museli jsme trochu rozmontovat bránu a společnost nám dělaly ovce, to nás však už vůbec nemohlo rozházet. Po postavení stanu jsme nabalili malý batůžek a Jirka koketoval s myšlenkou pronajmout si kolo.Já jsem byla proti, tak si to rozmyslel:-) Vyrazili jsme i s podrobnou mapou, kterou jsme našli ležet v trávě u cesty.Chyběl nám ještě pořádný kus cesty, abychom se vůbec dostali na mapu. Kvůli zkrácení nezajímavého úseku jsme se pokoušeli stopovat.

(jirka:) Zastavuje nám bělovlasý pán, ale tvrdí, že za chvíli odbočuje. Jak tak váháme, jestli to má cenu (asi 1km), dáváme se do řeči, a protože jsme mu zřejmě sympatičtí, sám nám otvírá kufr a jedeme. Pán pochází z Londýna,kde pracoval u územního plánování a mostů (?), pak psal do Timesů a před 20 lety si uvědomil, že nemusí žít v Londýně, neboť se právě objevily faxy a přestěhoval se do Skotska:-) V Praze byl před 37 lety, tj. v roce 1966, a moc se mu líbila. Krásně mluvil a byl moc fajn, navíc nás dovezl až k Dog Falls (cestou ukázal na odbočku a řekl: "I would normally do that way.")Zeptal se na rozdělení republiky v roce 1993 a taky na to, co se stalo s Moravou ("What happened to Moravia, then?").



U vody je nádherně, vodopády se nám sice moc nezdají, ale dá se tady na velkých kamenech ve vodě a dokonce i plavat! Svlékám ponožky (ty jsem tam zapomněl - snad je někdo časem vyhodí) a Janča sandály a brodíme se chladivou vodou. Slunce pálí, pozorujeme francouzskou rodinku (2 malí kluci, tatínek a maminka v červeném klobouku), pak jdeme sami do plavek a v mělké vodě děláme "krokodýlky". Plaveme v hlubších místech a koukáme do vody: naše nohy a kameny jsou sluncem a rašelinovou vodou úplně oranžové! Sem tam plave pár rybiček. Jdu Janče pro boty, obědváme "corned beef" s chlebem, opalujeme se (Janča se zahřívá:-)) na karimatce. Následuje procházka lesem dál podél druhého břehu. Kolem nás je vřes a původní borovicové lesy (Caledonian native forest), Scots pine, kapradí vysoké jako my sami. Vracíme se zpět k mostku a objevujeme ceduli "Dog falls 400m":-). Tak se k nim konečně vydáváme, nejsou moc mohutné, ale stačí k tomu, aby nad nimi proti proudu řeky už nebyli lososi.Zpátky k našemu stanu jsme museli pěšky, midges bylo docela snesitelně, a tak jsem mohl vařit večeři venku - byla pohanka s chedarem a zbytky lunche. Na spaní ještě přeuspořádáváme batohy ke vchodu , abychom mohli spát na rovnějším podkladu. Chvíli čteme A.C.Clarka a knížku o St.Kildě a jdeme spát.

Nahoru


Day 22 9.8.2003 Cannich, Fort George, Elgin Stopy: 45+5

(janča:) Ráno nás sluníčko budí ještě před osmou a zjišťujeme, že midges jsou dosti aktivní a narost jejich počet. Ale ranní midges jsou pořád ta lepší varianta:-) Snídáme chleba s malinovou marmeládou a z ataku midges balíme. V obchodě v Cannichu kupujeme chleba a vydáváme se na stop zpět do Drumnadrochitu, jelikož očekáváme ještě větší provoz než na cestě do Beauly. Naději na nějaký lift máme malou, protože je sobota dopoledne a kolem jezdí samí turisti. Naštěstí se připravují nějaké místní Highlands games a pán rozvážející letáky nás bere do Drumnadrochitu. Jeho žena pochází z Uistu a souhlasí, že ostrované jsou velmi příjemní lidé. Proto si taky jednu z nich vzal:-) Zastavuje nám přímo u atrapy Nessie, která vypadá jako brontosaurus a loučíme se. Popocházíme asi půl míle a stopování si prokládáme obědem (jablka s oatcakes jsou výborná). Kolem občas projede náklaďák a pěkně to fouká prach a kamínky, sluníčko praží. Na chvíli zastaví holka s piercingem v autě pomalovaném zelenými vzory ("Do not feed this car").Ptá se, jestli je nás víc, 2 už vzít namůže… Zastavuje nám chlapík se psem v koženém volvu. Jeho akcent je hrozný, a přestože sedím vepředu vedle něj, skoro mu nerozumím. Jede do Innverness a chce nás vyhodit v centru. S díky odmítáme a pokud to má po cestě, chceme vysadit na výpadovce na Fort George. Asi to pochopil, protože nás dovezl až do Fort George:-) To od něj bylo moc hezké. Fort George je velká pevnost, kterou stále používají vojáci. Vstupné 5,50 se nám zdálo hodně vysoké, takže nám její vnitřnosti zůstanou utajeny. Stopovali jsme už cestou z pevnosti, protože byla trochu mimo hlavní a my se na ni potřebovali dostat. Po chvíli nás berou místní manželé. Jeli zpět do Innverness, ale na hlavní nás svezli.

(jirka:) Paní znala Mladou Boleslav. Jezdí tam, protože tam má "customer" - zákazníka (rozuměj Škodu:-)). Jinak, jeli jsme prostorným Land Roverem:-) Směrem na Aberdeen nás berou tři kluci v červeném autobuse-dodávce. Hrají v kapele (bicí, housle, basa - ostatní přistoupí cestou) a jsou zjevně na turné. Janče s nima dělám fotku, sedíme na fialovém gauči, posloucháme jejich hudbu, mají oranžová tričky a sluneční brýle, vnitřek vozu je červený, jsou fajn:-) Jeden z nich má na kolenou malý otočný větrák, teď jsou prý horka na které nejsou zvyklí. Vezou nás do dalšího města: Forres. Já teď sedím na výpadovce na Aberdeen, přede mnou je Tesco,, kam šla Janča (těším se na bílou Tesco čokoládu pouze za 50p:-)), za mnou je vlakové nádražíčko (jen osobní stanice).

Plánovali jsme, co budeme ještě jíst, máme rybičky, uzený sýr z domu (kdoví, zda je ještě vpořádku…), trochu chedaru, pohanku, těstoviny, salám, paštiky, pár müsli tyčinek (octové chipsy jsme dojedli před chvílí). Je něco po čtvrté a doufám, že dojedeme ještě o kus dál.

(jana:) Dojeli jsme až do Elginu. Dovezl nás tam pán se dvěma dětmi v autě (šlo o náš 50.stop). Děti bydlí na Orknejích a jsou tady na týden na prázdninách. V Elginu jsme vysedli přímo před katedrálou. Tedy před jejími impozantními zbytky. Byla založena v červenci roku 1224 a rozbořena roku 1390. Skotští nadšenci ji začali obnovovat a udržovat kolem roku 1900. Za vstup jsme zaplatili 3 libry, ale vůbec jsme nelitovali.Impozantní zřícenina dávala prostor fantazii a strmé zdi zakončené jen torzy oblouků udivovaly svou smělostí. Bývalo to zřejmě dominanta celého kraje, i pouhé trosky této obrovské stavby nutily člověka k užaslému pohledu. Kolik lidí asi muselo na stavbě pracovat, kde se tady vzali mistři zedníci a jak dlouho jim stavba trvala? A jaký musel být život zdejších kanovníků? Zasvětili sice život Bohu, ale museli se starat o bezpečnost a chod celého komplexu. Jejich život musel být velmi odlišný od životů prostých lidí za zdmi katedrály. Asi zde nějaké kontakty byly, ale kvůli bezpečnosti nemohla být katedrála úplně otevřená. A což teprve chvíle zničení kostela! Přežili ji ti, kteří zasvětli život ochraně katedrály, nebo jejich životy zhasly společně s jejím zánikem?







(jirka:) Opouštíme katedrálu a růžovou alejí míříme do zdejšího parku. Večeříme chleba se zdejším slaným máslem (z Tesca) a rybičkami a přemýšlíme, zda by se na zdejší trávě dal postavit stan. Kolem jezdí výrostci na kole, paní pouští z vodítka pejska, jenž okamžitě zamíří k našemu jídlu, tak se radši rozhodujeme jít jinam. Kolem nás právě prochází dědeček s malým vnoučkem. Ten ukázal na katedrálu:"Churche!""Oh yes, churche", odpověděl pán. "Dead people under the ground", pokračovl chlapeček. Pak se zeptal, zda si dědeček pamatuje na druhého dědečka:"Do you remember grandpa?", ptal se chlapeček. "Of course, I do", odvětil děda. Pak se nám trošku morbidní rozhovor ztratil v dáli :-). Vyrážíme za město, možná na stop, ale spíš už hledat místo na nocleh, je po půl sedmé večer. Kousek před námi jdou po ulici dva chlápci v tričkách a šusťácích, téměř vyholené hlavy, svalnaté paže, rychlý krok. Jeden se pokouší stopovat, druhý jde opodál a očividně je připraven naskočit do auta. Nemají žádný batoh ani tašku, vypadají jako vězni na útěku:-)Moc se nám za nimi nechce, natož je třeba dohnat, případně se před nimi ukládat ke spánku ve stanu. Proto zvolňujeme krok, odpočíváme s batohy u zídky, a pak už je naštěstí nepotkáváme.

Nacházíme pěknou louku - pole za městem. Místo je od domů odděleno lesíkem borovic, na strništi stavíme stan. Při uléhání sice objevuji nepříjemný ďolík, ale po obvyklém čtení spokojeně usínáme. Později večer nás ještě poctili návštěvou dva kluci s holkou, bylo jim okolo 16. Nejprve se jen přiblížili ke stanu a utekli, pak se zase vrátili, kluci se asi chtěli před holkou trochu vytáhnout. Prohodili jsme jen pár slov a zase zalezli:-) V noci trochu pršelo, tak aspoň nebylo takové horko jako večer.

Nahoru


Day 23 9.8.2003 Elgin, Aberdeen, St.Andrews Stopy: 50+3

(jana:) Ráno se probouzíme a déšť nám bubnuje na stan. Nechce se nám moc do té sloty, a tak ještě na chvilku usínáme. Nemůžeme tu ale zůstat napořád, tak ve stanu snídáme chleba s máslem a psychicky se připravujeme na dnešní den. Než sbalíme, přestává nakonec pršet:-) Spali jsme u ideálního místa pro stop. Autobusová zastávka, které předchází dlouhý rovný úsek - to je úplný stopařský ráj. Akorát nikdo nezastavuje:-) Jeden pán by nás i vzal, ale měl malé auto a svezl by nás jen 3 míle. S díky jej odmítáme. Čekáme 3 hodiny a v protisměru jezdí spousta starých aut. Asi mají někde poblíž sraz. Často v nich sedí mladí řidiči, ale někdy je řidič očividně aspoň tak starý jako jeho auto (a některé kousky vypadají jako ze začátku 20.století). Pak nám zastavuje třímístná dodávka a veze nás směrem na Aberdeen. Řidič bydlí asi 27 mil pře Aberdeenem a na sever si jel zahrát golf. Sám má se stopem zkušenosti z doby, kdy se po studiích několik měsíců pohyboval po Austrálii. Teď stopujeme dále, kolem nás sviští celkem dost aut, ale nikomu se nechce šlápnout na brzdu. Musíme si asi chvilku počkat. Nebe je stále šedivé, ale naštěstí neprší.

(jirka:) Svačíme chléb se zbytkem másla, posléze jablíčko a asi po hodině nám zastavuje malý volkswagen s učitelem tělocviku za volantem. Dáváme se do řeči, ptá se, co fyzika a učitelé u nás. On jezdí do Ameriky trénovat basketball na letní tábory. V Aberdeenu zastavujeme u sportovního centra, pán má s někým schůzku, ale neví, jestli jej zastihne. Fotbalový (soccer) zápas, kde dotyčný byl, už asi skončil… Naštěstí se vykopávalo později (kick off), tak i my vylézáme z třídveřového autíčka a jdeme si odskočit. Při vysedání jsem zavadil o nějakou plastovou součást sedadla, naštěstí vše zase zaklaplo zpět. "It's not a new car", komentoval to s klidem pan učitel:-) Hodný pán se místo chůze pohybovat během a v mládí prý také stopoval. Když se zmiňujeme o slavných aberdeenských domech z tmavé žuly (granit), nadšeně nám je ukazuje a dělá si zajížďku i k lomu, kde granit těžili. Bohužel je trochu nepozorný v řízení a oběma levými koly tvrdě přejíždí ostrý patník. Zběžná kontrola nic neukazuje, ale když se vracíme z vyhlídky na lom, zadní kolo už je prázdné. Uplatňuji čerstvé znalosti z autoškoly a s Jančou pánovi pomáháme s výměnou. Nemá plnohodnotnou rezervu, ale jen provizorní užší náhradu, která má sloužit jen k dojetí do servisu. Uvolňujeme šrouby, zvedáme auto, demontujeme kolo, nasazujeme nové, vracíme šrouby, auto klesá zpět z heveru na kola a dotahujeme šrouby (na to jsme málem zapomněli, ale Janča si to uvědomila). Když jsme u konce, pán praví:"We are in trouble" A ukazuje na přední kolo, které už je taky prázdné.. A tak na výpadovku za město,kam nás chtěl původně zavézt, musíme pěšky s batohy na zádech a chudák pán běží do budky volat servis. Je nám ho líto a uvažujeme, zde ještě někdy někomu zastaví, když jsme mu přinesli takovou smůlu. Do Aberdeenu se vracel domů poté, co vezl na vlak známou, které ujel přípoj..Jinak by byl doma a psal by knihu o způsobech trénování a disciplíně ve fotbale (východní země na tom prý byly dobře:-)). No, a my jsme mu zkazili i odpoledne…Chudák pán!

(jana:) Šlapeme si to nekonečnými ulicemi a křižovatkami Aberdeenu a všude kolem nás jsou domy z granitu.jiné se tady asi ani stavět nemůžou. Na jedné příhodné zídce si děláme čokoládovou zastávku a s údivem sledujeme dva rybáře, kteří do auta přinášejí od řeky 4 velké lososy. Ti jsou ve Skotsku asi všude! Jdeme dál a v dálce vidíme benzinku. To by mohlo být příhodné místo na stopování. Jenže už před benzinkou stopují tři holky a u benzinky…Ondra s Vojtou! Zdravíme se a sdělujeme si pár základních zážitků. Nemá cenu přidávat se k hordám stopařů na jednom místě, a tak se posouváme ještě o půl km dále, kde je odstavný pruh. Stojíme zde asi hodinu a kolem frčí velké množství aut. Snad nakonec někdo zastaví. Několik aut zastavilo, ale ne nám, ale na odpočivadle:-( Konečně brzdí třídveřové auto s mladou dvojicí. Udávám jako cíl naší cesty Dundee a oni, že tam jedou. Soukáme se do auta a velký batoh držíme na kolenou. Řidič nám navrhuje, že nás vyhodí v centru Dundee. Ptáme se, kam vlastně jedou, protože Dundee jen leží na naší cestě. Nevěříme vlastním uším, když se dozvídáme, že jedou do St.Andrews. Ondra nám totiž toto univerzitní městečko doporučoval, ale leží trochu mimo hlavní tah na Edinburgh a už jsme ani nedoufali, že máme šanci tam ještě dnes dostopovat.

(jirka:) Do St.Andrews přijíždíme kolem půl osmé večer, ocitáme se na autobusovém nádraží , odkud jdeme pěšky k pláži. Na travnatém místě určeném k piknikům vaříme večeři (těstoviny + spousta chedaru, trocha salámu) a už za stmívání stavíme stan v rohu travnatého parkoviště v těsné blízkosti golfového hřiště. Místo je částečně kryto hustými keři. Vyrážíme na noční procházku městem - s foťákem a stativem, samozřejmě! Domy a kostely jsou krásně nasvíceny, vše ze starého kamene, překrásná je rozbořená katedrála.

(jana:) Procházíme starobylými uličkami, jsme skoro sami. Jen občas kolem nás projede auto či potkáme zamilovanou dvojici na procházce. Náhodně objevujeme další a další kouzelná zákoutí. Procházíme kolem krátké slepé uličky, která se jmenuje Jeptiščina ulička. Název dostala podle ducha, který se v ní údajně zjevuje. I když na duchy samozřejmě nevěříme, dovnitř raději nezacházíme (já vůbec, Jirka jen kousek). Najednou přicházíme do ulice, která je přeplněná kolotoči. Některé jsou ještě složené, ale očividně se tady chystá nějaká velká akce. Ulice je dlouhá a kolotočů několik desítek. Ztichlé místo halasných denních radovánek působí v noci trochu teskným dojmem.





(jirka:) Vidíme úžasný obchůdek se sýry, dále Cancer Research UK. Všude je spousta hospůdek, hotelů, barů, uličky jsou úzké, dokonce i ty hlavní. Vracíme se zase zpět k našemu parkovišti, ve stanu jsme trochu vystrašeni zvuky hlídače na golfovém hřišti a auty parkujícími poblíž, ale nakonec spokojeně usínáme.

Nahoru


Day 24 10.8.2003 St.Andrews, Edinburgh Stopy: 53+3+bus

(jirka:) Ráno vychází chlapík z blízkého bistra a vyhodil na trávu včerejší nepoužité bagety, které jsme tu viděli už včera a přemýšlel, jak se sem dostaly. Okamžitě se na ně slétá hejno racků a cpou si je do krků, perou se o ně a přetahují. Po snídani (vločky + kompot) a hygieně odcházíme do města na procházku a na stop. Cestu si krátíme pěšinkou přes golfové hřiště a na ceduli si čteme toto upozornění:

DANGER!
Golf in progress
Look before crossing
When safe
Please cross quickly

Nepříliš povzbudivé, viďte?:-) Jdem kolem mořského akvária (vidíme bazén s tuleni), děti válí sudy na travnatém břehu u červeného altánku. Do místního hradu (tedy spíše jeho zřícenin) je vstupné 4 libry, tak se spokojíme s pohledem zvenčí. Procházíme kolem budov knihovny a zdejší univerzity, konkrétně se jednalo o katedry "Moral Philosophy" a "Methaphysics a logic". U výhledu na moře za katedrálou svačíme/obědváme a salám s chlebem. Naše jídlo se skládá vždy ze dvou krajíčků toastového chleba, mezi nimiž se schovává tenké kolečko vysočiny. Vedle nás se skupinka Američanů cpe bohatě plněnými sandwichy. Kolem prochází také početná španělská výprava, je tu celkem zalidněno. Na skalnatém pobřeží pod námi pozorujeme volavku, která před našima očima loví mrskající se rybku a polyká ji. Ještě se stavujeme v přístavu a vracíme se zpět do města. Kolotoče jsou nyní v provozu a hlučná a barevná zábava ostře kontrastuje s kamennými zdmi okolo.Scházíme z centra města na výpadovku na stop, když se před námi objeví komplex moderních budov a ejhle: Department of Physics and Astronomy! Prohlížíme si areál i vnitřek budovy, také fotky zdejších profesorů visící na zdi. S jedním z nich se dávám do řeči, protože právě prochází kolem. Právě zde probíhá konference o pevných látkách, které spolu s NMR a lasery dominují zdejšímu výzkumu.Bělovlasý a bělovousý pán věděl, že v Praze je Charles University:-)

Stopujeme na autobusové zastávce, za nás se postavili dva čeští kluci, před nás ještě jeden unfair člověk, kterého po chvíli někdo bere. Janča na mě zavolala:"Podívej, hajzlík!", kdežto kluci za námi současně s ní řvali:"Zmrd!" Ti dva kluci jeli do Dundee. Je ironií, že asi 5 minut před jejich příchodem nám zastavil kluk, co jel přímo do Dundee. Jenže to leží na opačné straně, než potřebujeme, tak jsme odmítli. Taky kolem nás jel pohřební vůz pro dvě rakve, ale naštěstí nezastavil:-) Právě kolem nás projel, který nás sem včera zavezl, tak mu máváme. Baštíme zbytek čokolády a neohroženě stopujeme dál. Zastavují nám dva lidé v autě s evropským řízením, ukazuje se, že jde o Belgičana a Skotku, oba jsou fyzici - pevnolátkaři! Vezou nás za nejbližší město, kde očekáváme hustší provoz. Po dalším čekání nám zastavuje dívka jedoucí opačným(!) směrem, že máme chvíli počkat, až se někde otočí a vrátí se pro nás

(jana:) Ona kolem nás totiž už jednou projela, ale zahlédla nás pozdě a nestačila zastavit. Trochu nevěříme vlastním uším, ale s radostí k ní přisedáme. Veze nás až kousek před Edinburgh. Cesta trvá skoro hodinu, cestou se dostáváme do kolony aut, protože se opravuje cesta a auta musí jet velmi pomalu, a tak máme docela dost času na povídání. Slečna vystudovala analytickou chemii, teď pracuje už několik let v oboru. Probere vše od ekonomiky až po cenu studentského ubytování. Zastavuje nám na benzince u dálniční křižovatky, naše cesty se zde rozcházejí. Děkujeme jí, ale musíme teď řešit, jak se dostat dál. Do centra je to ještě asi 15 km, a tak riskujeme a stopujeme na dálničním výjezdu. Kolem nás sviští auta a já nevěřím, že nám někdo zastaví. Jirka stojí u batohů a já v popředí stopuju. Nakonec to netrvá ani moc dlouho, když brzdí černé velké třídveřové auto. Řidičem je chlapík arabského vzhledu, který mi kyne, že mám nastoupit. Jenže já mu říkám, že jsme dva a máme dva velké batohy. Tváří se trochu překvapeně, ale nakonec kývá, že můžeme nasednout. Myslím, že sama bych k němu nenasedla:-) Posunuje nás ještě o další kousek dál a vysazuje nás už v městské zástavbě, ale stále asi 7 km od centra. Poblíž je autobusová zastávka, tak se nakonec rozhodujeme využít zdejší MHD. Naše putování se blíží ke konci a už se těšíme na setkání s kluky. Našli jsme se! Večer v Edinburku jsme kromě uvaření večeře využili ještě k noční procházce a nasávání zdejší atmosféry.

Nahoru


Days 25,26,27 Edinburgh, Londýn, Praha, Brno, Hranice, Napajedla Stopy: 0

Další den před odjezdem autobusu ještě podnikáme nákupní výpravu do supermarketů i malých obchůdků. Ondra investuje do nové flétny, Jirka zase do Monetovy monografie. Do autobusu směr Londýn nastupujeme jen tři, Ondra zůstává o čtyři dny déle a chce se ještě někam podívat. Do Londýna přijíždíme brzy ráno a máme před sebou celý den, tak se utábořujeme v parku před Buckingham Palace. Vojta už prý Londýn zná, tak zůstává jako hlídač našich věcí, my se vypravujeme do rušných ulic. Navštěvujeme National Gallery a den uteče jako voda. Do autobusu nastupujeme plni dojmů nejen z dnešního Londýna, ale celého úžasného měsíce.

Nahoru


Dodatky
Některé místní názvy:
Galsky
Na h-eileanan an lar
Nis
Bearnaraigh
An Tairbeart
Uibhist a Tuath
Uibhist a Deas
Loch nam Madadh
Loch Baghasdail
Eirisgeidh
An T-ob
Beinn na Faoghla
Barraigh
Anglicky
The Hebridies
Ness
Bernera
Tarbet
North Uist
South Uist
Lochmaddy
Lochboisdale
Eriskay
Benbecula
Leverburgh
Barra

Naše SMS domů:
22.7.2003 Táboříme za Inverness, výlet na vodopády - úhoři a skákající lososi! Prší málo, máme štěstí:) Lidé hodní. Zdravíme! j+j+o+alison+vojta
25.7.2003 Ahojte! Jsme na ostrov2 Lewis, nádherné pláže, koupali jsme se, teď vřesoviště, jdeme na sever, máme se fajn. Všechny zdravíme! J+J
27.7.2003 Ahojte! Jsme ve stanu, poprchá, a my baštíme lososa dušeného v ešusu! Viděli jsme kamenný kruh - Keltský kříž. Jedeme na ostrov Harris. Přeposíláte zprávy? Pa na chatu! j+j
30.7.2003 Dneska jdeme na jih na ostrov Uist, máme se fajn, včera písečná pláž, byť trochu vítr:) Mejte se! J+J
2.8.2003 Ahojte! Po výletě na ostrov Eriskay jdeme na sever a pak na ostrov Skye, má být pěkně, teď pod mrakem. Snídáme vločky, kupujeme sýr cheddar:) zdravíme! j+j
5.8.2003 Jsme na ostrově Skye, udělali jsme si výlet po kopcích. Počasí je fajn, neprší, opět nás hodní lidé pozvali na čaj a sprchu:) Jsme v Portree, jdeme nakoupit:) zdravíme a už se těšíme domů! j+j
8.8. 2003 Ahojte! Jsme za vesničkou Cannich za Drumnadrochit, tj. už pryč z ostrovů. Dnes procházka údolím Glen Affric a koupání v říčce:) Vaříme pohanku se sýrem. všechny zdravíme! j+j
10.8.2003 Ahojte! Vaříme na pláži v StAndrews, nejstarší univerzita ve Skotsku. Včera super stará rozbořená katedrála v Elgin. Dnes průjezd Dundee, zítra Edinburk. dobrou chuť, pokud právě večeříte!
Ahojte! pěkný návrat domů! měli jsme štěstí na stop - vzali nás asi 10km:) máme sýr s těstovinami, paráda:) kolem piknikují rodinky s dětmi, vypadáme jako bezdomovci: zdravíme Hranice!
11.8.2003 Ahojte! Už jsme v Edinburku, zítra vyrážíme do Londýna, ozveme se, až budeme vyrážet domů:) dobrou! J+J
13.8.2003 Ahojte! Vyjíždíme z Londýna, v Brně doufejme zítra v 16:15:) Vezeme jídlo, těšte se! J+J

Varování na krabičkách od cigaret (zabírá 25% plochy krabičky):
Smoking kills.
Smoking is highly addictive, don't start.
Get help to stop smoking: ring 0800 169 0 169.
Smoking causes fatal lung cancer.
Smoking seriously harms you and other people around you.
Your doctor or your pharmacist can help you stop smoking.
Smoking may reduce the blood flow and causes impotence.
Smoking causes aging of the skin.
Smoking when pregnant harms your baby.
Smoke contains benzene, nitrosamines, formaldehyde and hydrogen cyanide.
Smokers die younger.
Smoking can cause slow and painful death.
Protect children: don't make them breathe your smoke.
Stopping smoking reduces the risk of fatal heart and lung diseases.
Smoking clogs the arteries and causes heart attacks and strokes.
Smoking can damage the sperm and decreases fertility.

Slovní hříčky z reklam nebo našich hlav:
Don't drink and DRIVE.
Passing place -> Pissing place
midge -> midged -> damaged
IRN-BRU
nissan&opel -> hnisan&sopl

Opsáno z dopravních značek:
Blind summit
Speed camera

Nahoru


























webzdarma.cz